Lednové pozastavení

2. ledna 2017 v 8:22 | Luca |  Krátce / kvak a fňuk
Když jsem před 32 hodinama stála s hluboce zakloněnou hlavou před horským hotelem, v pravé ruce cigáro, v levé bohemku, soustředila jsem se pouze na světla, která v různých barvách a intenzitě praskala, bouchala, prskala a kdoví co ještě. Pak mě napadlo, že bych nechtěla mít zaparkované auto právě tady. Bylo mi prázdno. Necítila jsem radost, která kolem mne kulminovala. Nechtělo se mi křičet, že je tu nový rok. Dívala jsem se na ohňostroj, pak kolem sebe a příslibu něčeho lepšího v novém roce jsem ani trochu nevěřila.

Mám ráda čistý stůl, uklizenou duši a nádobí v myčce. Na Nový rok jsem prala hromady oblečení po našem týdenním výjezdu mimo domov, uklízela kuchyni, drhla koupelnu, převlékala peřiny, odlakovávala starý lak na nehtech a nanášela nový. Pak jsem padla do postele, popíjela čistící čaj a četla knihu. Bylo mi fajn.

Dnes ráno jsem si pečlivě vyčistila pleť kvalitní micelární vodou, použila jakési sérum a poté na obličej nanesla nechutně drahý krém. Uvařila jsem si opravdu dobré kafe, zbytek cukroví hodila do mrazáku a napsala nějaké texty. Bude to dobrý rok. Udělám jej dobrý!

Rok 2016 byl ve znamení čísla 9 a cyklus se uzavřel. Vše staré a nefunkční se rozpadá, končí. Přichází nové začátky. Rok 2017 je ve znamení čísla 1. A Chinaski by ti zazpívali, že "jaký si to uděláš, takový to máš.."
Uděláme si to letos hezký, jo? :)
 

Jak jsem poznala Jacka Londona

22. listopadu 2016 v 14:43 | Luca |  Ze života
Dnes, 22. listopadu, před 100 lety zemřel úžasný člověk s velkou duší, Jack London.


Lodě co neplují

7. listopadu 2016 v 15:38 | Luca |  Rýmovačky
Stála jsem na vrchní palubě lodi,
která se nechystala odplout.
A on mi řekl,
že lodě co neplují jsou k ničemu...

 


Vítěz je sám

26. října 2016 v 14:00 | Luca |  Krátce / kvak a fňuk
Ještě jsem ji teda nedočetla, ale jsem naštvaná. Jedna nastavovaná, hustá omáčka slov kolem příběhu. Kdyby pan Coelho napsal raději prostou povídku, bez všech těch zbytečných příkras a srovnávání kolem, to by potom stálo za to. A tak čtu a čtu a on pořád plácá a plácá...

Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji hodnotu každé vteřiny.

Paulo Coelho: Vítěz je sám

Různá období čtenářova

25. října 2016 v 9:00 | Luca |  Ze života
Myslím, že bych měla objasnit, kde se ve mě vzala ta náhlá energie do čtení. Nosím ji v sobě odjakživa, tedy co si jen pamatuji. Některá období však byla čtení více nakloněná a jiná bohužel již méně. Zrovna teď procházím hodně aktivním čtenářským obdobím. Nejspíš si můj mozek dychtící po knihách vynahrazuje ty roky na mateřské, kdy nebyl na čtení prostor. Jako ne že bych to nezkusila. Ba dokonce jsem si naivně myslela, že čas na mateřské vyplním zejména poznáváním dosud nepřečtených knih. Jenomže...

Život na Aljašce

23. října 2016 v 8:40 | Luca |  Ze života
Jako každý člověk s květnatou fantazií, nosím v hlavě několik konstruktivních myšlenek, kudy bych život vedla, kdyby. Vnitřně jsem připravená na různé životní křižovatky a vlastně je to strašně vzušující představit si, že třeba jednou... A když ne, tak o tom pořád můžu snít a představovat si. Stavět velkou knihovnu a tu pak plnit novými knihami.
foto: Pixabay.com

Nestydaté mládí v hajzlu

21. října 2016 v 17:00 | Luca |  Ze života
Čtu právě Nestydaté plavky od C. D. Paynea a moc se u toho bavím. Payneovo Mládí v hajzlu jsem četla, když jsem měla pocit, že ještě v hajzlu rozhodně není. Tajně doufám, že nikdy nenastane den, kdy bych si musela kupovat plavky ve velikosti xxl na třetí.

Kytice barev

20. října 2016 v 9:17 | Luca |  Téma týdne
Mám na sobě ten starý svetr, který mi poslala prababička z Mostu. Moc dobře vím, že jej nepletla ona, i když se tak tvářila. Nejspíš nějaká kamarádka na patře. Bože, dvanácté patro a ten výtah, který tam jezdí, je hrozný. Když jsme v Mostě byli naposledy na návštěvě, ještě celá rodina, šla jsem raději pěšky. Všech dvanáct pater. A výhled z malého balkonku? Pokoj s balkonem, to je jeden z těch lepších. Nic moc. Pomalu se rýsuje rekultivace, ale zatím je to stále holá, prašná zem. Zvláštní místo, Měsíční krajina. A že na ni musí být výhled zrovna z domova důchodců?.
foto: flyupmike / Pixabay

Měsíční svit nad Paříží

19. října 2016 v 10:24 | Luca |  Co ještě mě zajímá
Kdybych si mohla vybrat, ve které době bych chtěla žít, nejspíš by to byla právě pro mě krásná, na povrchu uhlazená, leč v srdci divoká a vášnivá 20. léta. I proto jsou knihy, jejichž příběh probíhá v této době, mému srdci tolik blízké. Tentokrát jsem se začetla a během pár dnů doslova zhltla knihu Měsíční svit nad Paříží.

Kávová bible

13. října 2016 v 9:00 | Luca |  Co ještě mě zajímá
Mám ráda kafe. Jeho příprava a následné popíjení je pro mne již zažitým rituálem ráno před snídaní a poté po obědě. Zda kávu připravuji správně jsem nikdy moc neřešila a to byla chyba. Protože když se káva připraví jak má, její chuť se pak stává mnohem větším prožitkem. Nejen to mě naučila nová kniha Jozefa Augustína, U kávy o kávě a kávovinách.


Kam dál