Stará známá pravda...

5. září 2015 v 10:13 | Luca |  Téma týdne
Je to staré, známé a mnou pevně dodržované pravidlo, lepší nevědět... Jenže kde je ta pomyslná hranice toho co ještě sneseme a co už opravdu radši vědět netřeba? Fakt je, že co oko nevidí, to srdce nebolí. Ale všechno má své ale.

Je to už hodně let, se svým partnerem jsme se zrovna čerstvě sestěhovali k sobě. Nový byt, první společný. Nové vybavení, plány do budoucna, myšlenky na dítě, taková parádně rozjetá budoucnost, dalo by se říct. A jednou takhle v neděli odpoledne si jdu sednout k počítači a ten blboun se zapomněl odhlásit z mailu. Ba co víc, nechal ho tam otevřený, takže první co jsem viděla bylo jméno nějaké holky a začátek mailu, kde si pochvalovala jak to byla krásná schůzka a kdy to zopakují. Mail byl starý asi týden. Takových mailů tam bylo několik a všechny od stejné adresátky. Bylo mi hned jasné, která bije. S bušícím srdcem, třesoucíma rukama a strachem co budu číst, jsem všechny ty maily otevřela a přečetla. Když jsem pak vybíhala z bytu, hulákala jsem něco o hovadu, hajzlovi, lháři a sketě.
Prochodila jsem odpoledne venku, řešila co dál, bolelo mě to, cítila jsem se zrazená a podvedená. No však jsem taky byla. Když jsem přišla po několika hodinách zpět domů, hodně jsme o tom mluvili. On mi tedy tvrdil, že s tou holkou nic neměl, ale nejsem hloupá. Ty maily se tvářily jinak... Nebudu to tady zbytečně protahovat. Zůstali jsme spolu. Po několika letech jsme i tu společně vysněnou rodinu založili a jsem ráda, že jsem tenkrát neudělala nějaký radikální řez. Zničila bych něco, co stále moc hezky funguje.
Touhle vzpomínkou jsem chtěla vyjádřit, že bych ji radši neměla. Na druhou stranu je to zkušenost, která mě naučila se na některé věci dívat i trochu jinak. Spadly mi růžové brýle a já už si je nenechala nasadit zpět. Přišla jsem o tu kouzelně naiviní myšlenku, že čistá láska existuje a že "až do smrti" je prostě "až do smrti". Takže opravdu lepší nevědět.. :)

No ale stejně tak je lepší nevědět, že spolu moji rodičové stále souloží, soused se doma převléká za ženskou, kolegyně má vyšší výplatu než já, můj zadek už není "jak dva kmínky" a moje první láska na mě už úplně zapomněla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. září 2015 v 13:07 | Reagovat

Tak to smekám, že jste si tímto ve vztahu prošli a vyřešilo se to. Někdy pravdy přicházejí jako zkoušky, jestli je uneseme :)

2 pracujicimanzel pracujicimanzel | Web | 5. září 2015 v 13:38 | Reagovat

Někdy je určitě lepší nevědět, pak nemusíš hlavně řešit. Zajímavý příběh..:D

U nás je taky fajně, koukni na blog

http://pracujicimanzel.blog.cz/ :-P

3 blijanky blijanky | 5. září 2015 v 14:32 | Reagovat

[1]: Já jsem normálně horká hlava, dokážu bouchnout a měnit svět z minuty na minutu. Ale tenkrát to bylo dost jiné. Věděla jsem, že žiju s chlapem, kterej za to stojí. Ulítl, stalo se. Může se to stát komukoli z nás. Nelituju toho, naopak.. ;)

4 blijanky blijanky | 5. září 2015 v 14:33 | Reagovat

[2]: Životní příběh.. ;) Díky, mrknu.

5 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 5. září 2015 v 18:13 | Reagovat

Vybrat si partnera sám je právo každého člověka. To, že chodí na schůzky, i když je zadaný, není v podstatě nic špatného a trestuhodného. Akorát když je někdo citlivý, hned to považuje za nevěru. Ale to je jeho chyba.

6 blijanky blijanky | 5. září 2015 v 20:17 | Reagovat

[5]: No... Z určitého pohledu máš pravdu. Na druhou stranu, když máš vztah, je očekáváno, že do něj nebudeš zahrnovat i někoho třetího, tedy vztah jsou dva, důvěra je mezi dvěma, sex se děje taky pouze mezi dvěma lidmi. Tedy v standardně probíhajícím vztahu ;) Narušení ze strany třetí osoby není nikdy moc vítáno. Všechno je o domluvě mezi partnery.. Hlavně upřímnost, na ničem jiném tolik nezáleží! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama