Vajíčkové blues

16. listopadu 2015 v 8:26 | Luca |  Ze života
Jestli něco fakt neumím, tak je to loupaní vajec natvrdo. Zkusila jsem už kde co. Čerstvě uvařená rychle zchladit, uvařená nechat vychladnout pomalu. Rozklepnout skořápku od špičky, od širší části, rozříznout a vyloupnout lžící... Ve všech případech je konečná podoba vajec zcela totožná. Ještě, že mým dětem ty žloutky chutnají víc, než bílky.

Dnes ráno jsem dokonce (z lehkého zoufalství, že to zase nejde) nad loupáním začala rýmovat: "Vajíčko, vajíčko, prosím tě, oloupej se jen maličko." To ale u růžovek sklidilo obrovský úspěch. Lítaly pak po kuchyni a hulákaly tu větu pořád dokola. Vika si k tomu zaříkávání vajec vzala i vílí kouzelnou hůlku a radostně jí mávala kolem sebe. Takové milé veselé ráno, mohlo by se zdát. Tedy do chvíle, než se jim podařilo shodit celé plato čerstvých (neuvařejných) vajec na zem. Ehm, to pak zavládlo dlouhé ticho.
Hluboký nádech, hlasitý výdech... A to je teprve pondělí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 14:44 | Reagovat

Tak nevím, jestli má ten můj pravdu a nebo kouzelné ruce (moje vajíčka vypadají stejně, jeho jsou dokonalá), ale tvrdí, že čerstvá vejce loupat nejdou. Ta stará jdou mnohem líp :-)
Já je hned po uvaření chladím, ale ještě předtím naťuknu skořápku, aby se voda dostala dovnitř a pomohla mi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama