Poslední den mého života

5. ledna 2016 v 8:35 | Luca |  Téma týdne
Je mi 158 let a kousek. Kalendář ukazuje datum 30. října 2142 a je nádherné podzimní ráno. Můj manžel (i po těch letech miluju to slovo "manžel") chystá snídani a já melu kávu. Dneska připravuji konvičku pravého jamajského kafe. Miluji naši kuchyň, protože do ní od rána svítí slunce. Když jsme se po padesátce rozhodli, že si opravdu postavíme svůj vlastní dům v horách, slunečná strana byla hlavní prioritou. Pak ještě prostorná kuchyně a velké prosklené okno v mojí pracovně. A aby mělo trojúhelníkový tvar, to jsem si přála snad odjakživa. Hodně jsme se na domě nadřeli, ale když růžovky odešly z domova, potřebovali jsme svůj život zase zhlučnit. Vzpomínám, když mi bylo 30 a obě holky měly své období vzdoru. Vzpomínám, když mi bylo 40 a děvčata přešla do puberty. Vzpomínám, jak kolem mých padesátin dostudovaly a odešly naplno žít své životy. Pak nastalo to nebezpečné ticho a klid.

foto: danfador / Pixabay


S manželem jsme tenkrát byli stále plni sil a netušili, že to ještě není ani vrchol našich životů. Svět pomalu přijal zdravý životní styl a já od roku 2015 zvesela pojídala goji. Prý zázračná bobule. Když jsem v 57 letech znovu otěhotněla, doktoři potvrdili, že hlavní zásluhu (kromě mého manžela) si nese právě goji. Ono těhotenství v tolika letech už v té době nebylo zase tak zvláštní. Lidem se díky zdravému stravování, pěstováním vlastních, chemicky neošetřených potravin, ekologickému smýšlení a zpočátku řízenému pohybu (ano, kolem roku 2025 byl pohyb povinný pro každého občana staršího 12 let) značně prodloužil život. Nyní se lidé v průměru dožívají 150 let. Svět pochopil, že zelená vlna dává zelenou životu.
Chlapečka jsem porodila už v novém domě. Směju se a v očích se mi lesknou slzy, když si vzpomenu, jak se manžel bál, že už ho nebude moct naučit fotbal, jezdit s ním na snowboardu a v létě divoké sjezdy na kolech. Ještě ve 120 běhal po hřišti. Náš pan trenér.. :)

Dnešní říjnový den je ale vskutku krásný. To slunce, které nám svítí do kuchyně. Káva je vynikající, snídaně vydatná. Chystáme se dnes na výlet nahoru do kopců. Dnes uzavíráme turistickou sezonu a za pár týdnů začne sněžit. Kdo by to čekal, před 120 lety, že se vědcům podaří dostat pod kontrolu globální oteplování a ozonová díra díky technice bude odstraněna, což zapříčiní, že většina přírodních katastrof se tak nebude dít, případně budou včas předpovězeny.
"Dneska jsi nezvykle potichu," říká mi můj manžel. Už jsem se zmínila, jak to slovo "manžel" miluju? :)
"Je výjimečný den. Cítím to v sobě."
"Turistické chodníky ale přece zamykáme každý rok."
"Ale dnes to bude prostě výjimečné. Už jen to slunce..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Káchen Káchen | 5. ledna 2016 v 20:19 | Reagovat

Lůco, tak tahle je opravdu úžasná, snad i díky společným zážitkům z těch našich "prvních" hor.

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | 6. ledna 2016 v 21:32 | Reagovat

Nádherné, vážně:-) tohle bys měla rozvinout do většího příběhu...

Vyznělo to pozitivně, to je fajn, člověk by u takového tématu čekal depresivní článek a ejhle, jsem mile překvapena:-)

3 Luca Luca | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 12:19 | Reagovat

[1]: Díky Kačo.. :-) Vylítlo to ze mě skoro samo. Prsty lítaly po klávesnici a výsledek se líbí i mně :-)

4 Luca Luca | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 12:23 | Reagovat

[2]: Jak píšeš, depresivní téma potřebovalo trochu odlehčit a myslím, že se to povedlo.. ;-) A tobě díky za myšlenku! Možná by opravdu stálo za to udělat z toho delší příběh. Má bezbřehá fantazie mě v tom určitě nenechá ;-)

5 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 20:16 | Reagovat

Příběh se mi moc líbil. Dovolím si ho proto zařadit mezi vybrané články na téma týdne. :-)

6 Luca Luca | E-mail | Web | 10. ledna 2016 v 9:36 | Reagovat

[5]: Děkuji! To mě moc těší, že se příběh líbí a že se dostane do výběru.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama