Únor 2016

Teď jsi jen někdo, koho jsem kdysi znal

26. února 2016 v 8:55 | Luca |  Video
Zajímavý, zdánlivě statický videoklip se skrytou myšlenkou, hezký chlap s velkou pusou a poslední slova o minulosti. Rytmus, barva, hezká ženská a poslední slova o minulosti. Každý má svůj pohled na věc. Tisíc hlav, tisíc názorů. A každý se k té věci staví jinak. Moje další oblíbená písnička. Někdy je dobré utnout i to, co se na první pohled může zdát jako fungující. Strach z neznáma je velký, ale jedny zavřené dveře otevírají dveře jiné. A když vztah už nedává smysl...
Belgicko-australský zpěvák Wouter De Backer, vystupující pod přezdívkou Gotye, to zase jednou vystihl. Jeho song Somebody That I Used To Know, který zpívá se zpěvačkou jménem Kimbra, je provařený z rádií, ale doporučuji poslechnout i ty méně známé. Minimálně videoklipy k nim má vždy vymazlené do nejmenšího detailu.


Čuchni jak mi smedí pedelka

20. února 2016 v 8:00 | Luca |  Krátce / kvak a fňuk
"Čuchni jak mi smedí pedelka." Tak přesně tahle věta se ozvala z vedlejší místnosti, kde si hrály moje dvě sladké růžové princezny. Jelikož ale vím, že jejich andělský vzhled se naprosto neslučuje s jejich někdy až ďábelskýma dušičkama, začala jsem být celkem neklidná. Dvakrát jsem pokašlala, třikrat se zavrtěla na židli, až mi to nedalo. Zvedla jsem se od počítače (zase ta redakční uzávěrka!) a šla situaci v dětském pokoji raději zmapovat. Zcela nenápadně jsem nahlédla, ovšem noha se odrazila víc než bych chtěla, já přepadla přes nohu druhou a jako slon dodupla přímo do středu dění.

Vyšla z prázdnoty

16. února 2016 v 8:29 | Luca |  Ze života
...a přitom stačilo tak málo, otevřít oči, ale ne jen tak strojově, jako to dělá většina lidí každé ráno. Otevřít oči ve chvíli, kdy se otevře srdce. To pak najednou všechny ty nevyřčené myšlenky dostanou svoji odpověď. A že cesta je pak ještě dlouhá a nejistá? Nevadí, tam uvnitř se cosi zlomilo, otevřené oči dovolily prozřít a život najednou získal nový směr. Navíc, cesta je přece vždycky nejistá a rozbitá huba hrozí i na dlouhé, nudné rovince.

foto: gardenews / Pixabay

Symbol uzavřeného kruhu

12. února 2016 v 8:31 | Luca |  Téma týdne
Domov... Člověk by se tam měl cítit dobře, svobodně a bezpečně. Ten můj domov byl dlouhá léta po boku rodičů a sourozenců v 3+1 na panelákovém sídlišti, kde žilo mnoho dalších nám podobných rodin. Říkali jsme si "uranové děti", ale o tom třeba někdy příště.

foto: mmrascally / Pixabay

20 centimetrů

6. února 2016 v 8:00 | Luca |  Krátce / kvak a fňuk
Rok jsem se snažila přesvědčit samu sebe, že dlouhé vlasy je přesně to co chci. Inu, stačilo jedno připitomělý ráno, kterému předcházela ještě připitomělejší noc a rázné bouchnutí do stolu, že dlouhé vlasy už nechci, bylo na světě.
S podivem jsem zaregistrovala, kolik lidí projevilo nad mojí změnou zájem a ne každý dokázal mé rozhodnutí pochopit.
No co už, já jsem za své rozhodnutí ráda a těch 20 centimetrům vlasů, které letěly do koše, mi rozhodně nechybí. Hlava o 5 kilo lehčí a cítím se skvěle. Kdyby se ale přeci jen chtěl ještě někdo ptát proč...

Ať žijí rebelové a vzbouřenci

5. února 2016 v 12:46 | Luca |  Video
A songem tohoto pátku se stávají Odpadlíci! Moje top písnička posledních dnů, kterou nazpívala americká alternativní rocková kapela X Ambassadors. Vnitřní energie toho songu je mi blízká. Na první pocit poklidný rytmus v sobě nese cosi buřičského. Když se zaměříte přímo na text, osloví vás jistý neklid v duši a chuť prožít divoký, až rebelantský život.
Jak se v písničce zpívá, "je náš čas porušit pravidla..."
Žít podle měřítek společnosti, jako odpadlík, nemusí vždycky nutně znamenat "žít špatně". Naopak. Cítím v tom vzrušení, divokost, akci, chuť žít víc než všichni ostatní. Žít naplno, bez překážek, nelitovat a hlavně se nebát.
Mám chuť vytáhnout skate, na který se pod postelí práší a jít se projet... ;)


Knižní recenze: Nevěra

1. února 2016 v 8:14 | Luca
Autorem této knihy je brazilský spisovatel Paulo Coelho, tudíž jsem od ní očekávala mnoho. Coelho je v mé hlavě zafixovaný jako výborný spisovatel s úžasnými životními názory.

Coelhova Nevěra vypráví příběh o jedenatřicátnici Lindě, která žije skvělý život ve švýcarské Ženevě. Je manželkou úspěšného muže, který ji velmi miluje, má dvě báječné děti a v zaměstnání jako reportérka je spokojená. Jednoho dne ji však přepadne úzkost, že by nic jiného již v životě neměla zažít. Cítí se lapená ve zlaté kleci a v tom potkává Jacoba, úspěšného politika, který byl na střední škole její láskou.