Březen 2016

Levá nebo pravá?

22. března 2016 v 8:00 | Luca |  Krátce / kvak a fňuk
Vždycky mě velmi fascinovali leváci. Preference levé ruky před pravou. Možná proto, že je to stále tak trochu neobvyklá záležitost a mně se líbí, když se něco vymyká normálu. Můj dědeček byl levák, tedy bohužel přeučený na praváka, protože až do roku 1967 bylo v tehdejším Československu leváctví bráno za jistý sociální handicap a leváci se násilně přeučovali na praváky. Dokážete to pochopit? Jak mohl mít někdo problém s tím jakou rukou se podepisuje, nebo škrábe brambory jeho soused?


Experiment

20. března 2016 v 16:27 | Luca |  Ze života
Jednou, až přijde problém, zkus jej pozorovat. Nic nepodnikej, nic nedělej. Jen pozoruj problém, jak si vede. Neangažuj se do řešení problému. Stále jej jen pozoruj. Nereaguj na jeho volání a zůstaň na pozici pozorovatele. Cítíš, jak ztrácí postupně svou sílu? Cítíš, jak problém přestává být problémem? Přišel a odešel a TY jsi neustále zde. Jsi prostředí - vnímání toho všeho. Jsi neposkvrněný a nejsi problémem. Tvá role je za všemi problémy, emocemi a myšlenkami. Jednou, až přijde problém, zkus jej pozorovat. Nic nepodnikej, nic nedělej. Jen pozoruj problém, jak si vede.
Matrix-Neo
foto: Alexas_Fotos / Pixabay

Chtěla bych umět hrát na kytaru jako ty

18. března 2016 v 8:46 | Luca |  Ze života
Nevím proč zrovna dneska, ale chci o něm napsat a myslet na něj víc než v jiné dny. Byl výjimečný a pořád je. Nikdy mě nepřestane chránit a občas mi předává poselství. Čím jsem starší, tím víc to vnímám a chápu.
Pouštím prsty po klávesnici, fantazii dál než obvykle a těším se z nového dne.

"Dědo, ty věříš v Boha? Víš, Katka začala chodit na náboženství, tak jsem tam šla párkrát s ní a přijde mi to celý nějaký divný."
"Zlatíčko, já věřím v člověka. V jeho vnitřní sílu. Někdo jí má víc, někdo skoro žádnou. To jsou ti lidi, kteří nemají názor. Jako by nebyli. Nemám rád, když mi někdo říká jak se k čemu mám stavět a co si myslet."
"Hmm, to zní rozumněji, než to co jsem včera slyšela na náboženství."
"Ale nikomu jeho víru neberu, to zase ne. Třeba naše babička se potřebuje modlit k Bohu. Vědělas, že chodí do kostela? Většinou, když si jde koupit novou kabelku nebo něco, co přede mnou pak několik týdnů schovává, jde kolem svatýho Jakuba a občas si tam pošeptá to svoje."
"Já teda taky někdy šeptám, ale jen doma v posteli, před spaním. Nějak mám pocit, že právě v tu chvíli by mě mohl slyšet. To asi víc vnímám tu jinou energii kolem sebe, že?"
"Jestli si s ním chceš povídat, klidně s ním, nebo s tím mluv. V téhle otázce není správné ani špatné odpovědi."
"Dědo... chtěla bych umět hrát na kytaru jako ty."

Připomínám se

15. března 2016 v 10:44 | Luca |  Ze života
Všude samá pavučina a jak to tu smrdí zatuchlinou! Jako by se tu nevětralo alespoň několik neděl. A nejsem zrovna daleko od pravdy. Blog chřadne, prsty si pomalu zase začínají zvykat na ťukání všema deseti a moje vnitřní já neví, kterým příběhem by mělo začít.