Chtěla bych umět hrát na kytaru jako ty

18. března 2016 v 8:46 | Luca |  Ze života
Nevím proč zrovna dneska, ale chci o něm napsat a myslet na něj víc než v jiné dny. Byl výjimečný a pořád je. Nikdy mě nepřestane chránit a občas mi předává poselství. Čím jsem starší, tím víc to vnímám a chápu.
Pouštím prsty po klávesnici, fantazii dál než obvykle a těším se z nového dne.

"Dědo, ty věříš v Boha? Víš, Katka začala chodit na náboženství, tak jsem tam šla párkrát s ní a přijde mi to celý nějaký divný."
"Zlatíčko, já věřím v člověka. V jeho vnitřní sílu. Někdo jí má víc, někdo skoro žádnou. To jsou ti lidi, kteří nemají názor. Jako by nebyli. Nemám rád, když mi někdo říká jak se k čemu mám stavět a co si myslet."
"Hmm, to zní rozumněji, než to co jsem včera slyšela na náboženství."
"Ale nikomu jeho víru neberu, to zase ne. Třeba naše babička se potřebuje modlit k Bohu. Vědělas, že chodí do kostela? Většinou, když si jde koupit novou kabelku nebo něco, co přede mnou pak několik týdnů schovává, jde kolem svatýho Jakuba a občas si tam pošeptá to svoje."
"Já teda taky někdy šeptám, ale jen doma v posteli, před spaním. Nějak mám pocit, že právě v tu chvíli by mě mohl slyšet. To asi víc vnímám tu jinou energii kolem sebe, že?"
"Jestli si s ním chceš povídat, klidně s ním, nebo s tím mluv. V téhle otázce není správné ani špatné odpovědi."
"Dědo... chtěla bych umět hrát na kytaru jako ty."








Ahoj dědo,
ta kytara mně furt nejde. A nemá mě to kdo naučit. Představ si, že na youtube jsou videa, kde ti každý akord vysvětlí, ukážou, řeknou směr jak do těch strun hrábnout a vypadá to tak snadno. Jenže to vůbec není jednoduchý. Mám doma tvoji kytaru. Strašně se bojím, že ji zničím. Beru ji do rukou vždy velmi opatrně. Když si vzpomenu, jak ti párkrát spadla a ty ses tomu jen zasmál. Tvoje holky tě přece neopouštějí.
Dědo, zase jsem cítila tu energii, jak jsi o ní mluvil. Seš to ty, že jo? Trochu mě znervózňuje, když se schováváš v růžovkách. Ze začátku dost v té starší, teď pro změnu v mladší. Hlídáš je tak? S tím Valentinem Rossi jsem tě ale prokoukla hned! Nevím kde jinde by holky mohly chytit vášeň pro řvoucí MotoGP.
Jsi pryč přes čtyři roky a jenom tři návštěvy? Naléhavé osobní sny. Dědo, můžeš chodit i častěji, budu za to moc ráda. Možná bych k tobě měla po večerech víc šeptat. Tvá poslední návštěva mě teda trochu zmátla, ale uběhlo pár měsíců a už to chápu. Dědo, jak jen jsi to mohl věděl už takhle dopředu? Co se vůbec divím. Jsi nebešťan, dokážeš všechno.
Často vzpomínám na náš poslední pozemský rozhovor. Fakt by mě nenapadlo, že mi do pár hodin po něm umřeš. A ty řeči, ať se držím! Dědo! Jsem silná ženská, vždyť to víš, mě jen tak něco nepoloží. Ale ty jsi to musel vzdát tak brzo? Nebo to nepsané pravidlo o jednom mrtvém v rodině, který dělá místo nově přicházejícím živým je pravda? Radši o tom nechci takhle přemýšlet.
Dědo, vás nebešťanů je tak málo a přitom byste i v tak malém počtu dokázali celý svět změnit k lepšímu. Ten poslední sen si beru k srdci. Už jsem pochopila. Chceš, abych mu pomohla; ukázala jak zlepšit svět.

Zase ti napíšu a večer budu častěji šeptat.
S láskou tvoje tanculička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adéla. HL. Adéla. HL. | Web | 18. března 2016 v 9:20 | Reagovat

Moc pěkný článek :)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | 19. března 2016 v 21:58 | Reagovat

Smutný, ale pěkný článek....zcela Ti rozumím, hlavně s těmi návštěvami..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama