Levá nebo pravá?

22. března 2016 v 8:00 | Luca |  Krátce / kvak a fňuk
Vždycky mě velmi fascinovali leváci. Preference levé ruky před pravou. Možná proto, že je to stále tak trochu neobvyklá záležitost a mně se líbí, když se něco vymyká normálu. Můj dědeček byl levák, tedy bohužel přeučený na praváka, protože až do roku 1967 bylo v tehdejším Československu leváctví bráno za jistý sociální handicap a leváci se násilně přeučovali na praváky. Dokážete to pochopit? Jak mohl mít někdo problém s tím jakou rukou se podepisuje, nebo škrábe brambory jeho soused?


Můj dědeček byl tedy přeučený pravák a na úřadech vše podepisoval pravou rukou. I když mi psal na tábor dopis, jeho písmo bylo lehce rotřesené. Snažil se být ten poctivý "napravený" pravák. Věřím, že čert vzal všechny ty učitele pravorukosti, ty jenž tvrdili, že jediná správná možnost, je psát pravou rukou. Jak jen to všechno mohlo působit na takové malé dítě, které se ve škole dozví, že je divné, protože mu jde psát lépe levou než pravou.

Děda byl poctivec a jistou duševní křivdu z takového přeučení si v sobě nosil po celý život. Ty dopisy na tábor psal taky vždycky pravou. Ale když se rozhodl, že něco namaluje, dovolil si být sám sebou. Malovat uměl jenom levou a maloval krásně čistě. Jeho pevná levá ruka obratně klouzala po papíře a on tak vytvářel malá soukromá dílka plná citu a něhy. To pravou rukou nedokázal.

Možná, abych ukázala, že mě leváctví zajímá a beru jej jako přednost, rozhodla jsem se být přeučeným levákem. To mi bylo asi šestnáct. Koupila jsem si pár písanek, které se používají v první třídě a poctivě trénovala. Ruka mě vždy ze začátku děsně bolela a představa, že bych u toho měla být ještě kontrolována nějakým despotických učitelem, byla příšerná. Inu, naučila jsem se, ač kostrbatě. Napsat běžně dlouhou větu mi trvalo třikrát déle než rukou druhou a někdy to fakt bolelo. Ve škole jsem ale musela psát stále pravou, protože rychlost diktátu poznámek středoškolských profesorů byla neúměrná k rychlosti mého levorukého psaní.

Levorukost je stále mojí srdeční záležitostí a vždy, když vidím nějakého píšícího leváka na vlastní oči, jsem okouzlena tou ladnou jinakostí. Někdy mě z toho krásného dojmu až jemně bodne u srdce. Proč? Nevím. Možná, že levá ruka je srdci blíž než ta pravá. Možná se zaměřuji na hlouposti a možná vnímám víc srdcem než hlavou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jakou rukou píšeš?

levá
pravá

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 10:28 | Reagovat

Oba moji rodiče jsou přeučení :-)
Mamka píše pravou pořád. Levou se to vlastně nikdy neučila, takže neumí ani pořádně držet tužku, ale levou krájí, stříhá, okopává...
Táta píše skvěle oběma rukama. Má krásný rukopis, čitelný. Levou rukou spíš takový ten školní.
Jeho maminka byla učitelka a tak ho učila "na levačku", ovšem ve škole mu vtloukali pravou.
Kolikrát tátu obdivuju, jak zvládá cokoliv kteroukoliv rukou :-)
Já, stejně jako Ty, píšu levou pomaleji a o krasopisu si můžu nechat zdát, ale jde to, dokonce i přečíst.  
Jak jsem měla před Vánoci levačku v sádře, tak mi teprve došlo, jak moc ji používám a jak ji potřebuji...
Ale jinak jsem čistočistý pravák. Což je hezký, když jsou oba rodiče levorucí, že? :-)

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. března 2016 v 11:40 | Reagovat

Píšu pravou, jen tak pro zajímavost jsem se naučila psát i zrcadlově a vzhůru nohama, ale pořád kostrbatě, protože to nemám nijak procvičený. Levou jsem to zkoušela taky, to vypadá možná trochu ještě hůř, ale dá se to učit. Akorát teda přístup "leváctví" a "fascinuje mě to" a "je to mou srdeční záležitostí" je podle mě úplně stejnej jako touha přeučovat na jedinou správnou pravou, jenom z opačnýho konce. Vždyť je to proboha jenom o tom, do jaký ruky kdo co bere. Taky mě nefascinuje a není mou srdeční záležitostí, kterou rukou se kdo utírá a nebudu obdivovat to, že se někdo utírá druhou rukou. Nebo že někdo obouvá první druhou nohu. Spojení být levák a být tím fascinován mi přijde jako nesmysl.

3 Fredy Fredy | Web | 22. března 2016 v 11:41 | Reagovat

se můžu naučit psát levou rukou, i když to bude velmi těžké, ale zvládla bych to... za pomocí písanky :-)

4 Kory Kory | 22. března 2016 v 12:04 | Reagovat

Chci na to tu trpělivost...

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 22. března 2016 v 13:35 | Reagovat

Úplně tě chápu :-) Když jsem byla na gymplu v tercii, tak jsem si řekla, proč bych měla psát jenom pravou (můžu si přece kdykoli zlomit ruku) a začala jsem si některé sešity psát levou. Výsledek se brzy dostavil: lidi si ode mě přestali půjčovat sešity :-D Pravoruké tempo jsem ale skoro dohnala, byť jsem se nikdy nenaučila psát tiskace nebo dělat rovné čáry. Každopádně jsem ráda, že existuje v tomto vesmíru někdo další, kdo umí psát oběma rukama :-)

6 Luca Luca | E-mail | Web | 23. března 2016 v 6:54 | Reagovat

[2]: A to mě to jako nesmysl nepřijde. Každý jsme jiný a i kdybych měla potřebu být fascinována těmi nejbizarnějšími věcmi, které tě jen napadnou, je to hlavně moje věc, nemyslíš? :-)

7 Natálie Natálie | Web | 24. března 2016 v 20:02 | Reagovat

páni. takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela.. dala jsi mi určitě námět k přemýšlení.. :) a jinak tě obdivuju, že jsi schopná psát levou.. to já vůbec.. :D

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | 3. dubna 2016 v 11:09 | Reagovat

Nejsem přeučený levák, ale dost zásadních věcí dělám levou rukou.

Mí rodiče jsou extrémně naštváni, když k nim přijdeme na oběd, protože držím nůž v levé ruce a oni to nemůžou překousnout, protože bych ho měla držet v pravé, ale já pravou rukou nic neukrojím:-)

9 Ivo Vodička Ivo Vodička | E-mail | Web | 10. května 2016 v 23:20 | Reagovat

Koho zajímá problematika leváctví, může navštívit www.levactvi.cz, kde je toho o leváctví a levácích opravdu víc, než je zvykem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama