Duben 2016

O chlupatých prasátkách

29. dubna 2016 v 9:00 | Luca |  Ze života
Příslib jarního počasí ve mně probudil chutě na výlety a nové zážitky. Jen růžovky je občas vstřebávají ještě ve snech a to se pak v noci budí a hulákají ze spánku něco o kole, bábovce, houpačce nebo o chlupatých prasátkách, se kterými se holčičky seznámily teprve nedávno. Získala jsem tak, ač zcela neplánovaně, novou páku na ty dvě malé nezbednice. Protože, když už kvílivá meluzína v komíně na zlobivky nezabírá, stačí říci, že se pojedeme podívat na prasátka.

foto: Jai79 / Pixabay

1. kapitola

28. dubna 2016 v 10:00 | Luca |  Můj blogový román
**************************************************
"Chceš se se mnou pomilovat?"
"Ne."
Nebyla z jeho odpovědi zklamaná, nebo snad odmítnutím dotčená. Dokonce si zcela nepokrytě uvědomovala, že jí jeho odpověď byla úplně jedno ještě před tím, než zazněla nahlas. Měla pocit, že by se v tuto chvíli hodilo, aby se pomilovali. Završili by tím skoro dokonalý večer. Soukromý kolaudační večírek s příchutí hořkého pohrdání svých zdánlivě nejbližších. Oba měli dnes večer na mysli tu stejnou osobu. Danielovu matku, která mu předala, nebo spíš hodila, klíče od nového bytu.

Můj blogový román - Úvod

26. dubna 2016 v 8:24 | Luca |  Můj blogový román
Poslední dobou mi schází určitá sebekázeň, která mě dříve nutila sednout si k počítači a přidat další příspěvek na blog. A to i v dobách, kdy to nešlo příliš snadno. Inspirace v sobě nosím mnoho. Je to takový můj neviditelný batoh, který si vláčím životem od první básničky, kterou jsem v šesti letech napsala sestřence do památníku. Byla o Pepku námořníkovi a já v tu chvíli poznala, že už nikdy nechci dělat nic jiného, než psát. Skládat k sobě slova, myšlenky a city. Tvořit příběhy, které se dotknou jiných srdcí, obohacovat cizí duše. Přišlo to zásadní zjištění, že jedině takováto činnost mě dokáže zcela naplnit. Stejně tak i pohltit. Nikdy jsem se svého snu nevzdala. To bych se pak musela vzdát sama sebe.

Bohužel, někdy přijde těžší období a to se člověku nechce nic. Ani cítit, už vůbec ne myslet. Jenže někteří z vás, mých milých čtenářů, mi píšete co že se to se mnou děje. Kam jsem zmizela a kdy se zase objevím. Jsem za vás, moji milí čtenáři, neskutečně vděčná. Jste můj hnací motor! Proto jsem se rozhodla, že na svém blogu začnu psát román a kapitoly budu přidávat s železnou pravidelností, každý čtvrtek.

Nepůjde však o běžný románový příběh. K jeho napsání budu potřebovat vaši spolupráci. Vaším úkolem bude rozhodovat za mladou ženu jménem Žaneta. Život si s ní zatím jen pohrává a ona se v jeho nástrahách docela zamotává.
Nedostala se na vysokou školu, rodiče moc nefungují a na pracovním úřadu se nabídky taky nehrnou. Během chvíle přišla o lásku i ideály skvělé budoucnosti. Na začáku toho "dospěláckého" života byl tedy její pohled na život víc než černý. Jenže jak už to tak bývá, životní cesty jsou nevyzpytatelné a každý další den může přinést něco nečekaného.

Během četby budete muset udělat různá rozhodnutí. Můžete Žanetu poslat různými životními směry. Bude záležet jen na vás, zda se její život zlepší, nebo se ještě zkomplikuje.
Na konci každé kapitoly najdete anketu, kde bude k výběru několik možných rozhodnutí.
Vybírejte dobře a šťastnou cestu...

Slečna

18. dubna 2016 v 10:32 | Luca |  Rýmovačky
Jsem slečnou z lásky
stvořenou
pro vrásky
chvílemi nechtěnou,
hledající víru,
životem přepitou,
nemající sílu,
láskou zabitou.