1. kapitola

28. dubna 2016 v 10:00 | Luca |  Můj blogový román
**************************************************
"Chceš se se mnou pomilovat?"
"Ne."
Nebyla z jeho odpovědi zklamaná, nebo snad odmítnutím dotčená. Dokonce si zcela nepokrytě uvědomovala, že jí jeho odpověď byla úplně jedno ještě před tím, než zazněla nahlas. Měla pocit, že by se v tuto chvíli hodilo, aby se pomilovali. Završili by tím skoro dokonalý večer. Soukromý kolaudační večírek s příchutí hořkého pohrdání svých zdánlivě nejbližších. Oba měli dnes večer na mysli tu stejnou osobu. Danielovu matku, která mu předala, nebo spíš hodila, klíče od nového bytu.


Nejen kvůli této výjimečné oslavě mu Žaneta položila otázku o milování. Chtěla si užít trochu sexu v opilé euforii s klukem, který ji poslední dobou tahal z jednoho průšvihu za druhým. A po takovém napraveném neúspěchu se vždy dostavila slušně rozvětvená deprese, kterou dokázala řešit a posléze i zahnat opět jen s ním. Tak proč mu to teď neoplatit právě tím, že by mu na chvíli nedala jen svoji mysl, ale také tělo, které se mu vždy líbilo a hlasitě a rád jej před lidmi vychvaloval. Jako by byli skutečně zamilovaný pár.

Leželi v Danově novém bytě, který byl vlastně takovým malým ateliérem ve dvanáctém patře domu stojícím na Východním sídlišti. Velká místnost, vpravo kuchyňský kout a v úzké chodbičce dveře do malé, leč zcela dostačující koupelny se sprchovým koutem a toaletou. Přistihla se při myšlence, která ji donutila tiše se zastydět. Trochu Danovi záviděla. Co by ona dala za takový krásný byt, který by byl jen její? Přežila by i tu ošklivou, doma neodborně ošetřenou a časem i zhojenou osmicentimetrovou jizvu na levém stehně, která byla poslední kapkou mezi Danielem a jeho máti. Ženou, která tak ráda nahlas mluvila o náročném těhotenství, až tíživě bolestném porodu a následných letech, kdy byla na výchovu obou svých synů sama. Pravdou však bylo, že nikdy v tom tak úplně sama nebyla. Nejdříve jí zásadně podporoval alkohol. Jenže když už i neinformované okolí vnímalo, že neúplná rodina nefunguje zcela ideálně a občas někdo začal mluvit o týraných dětech, objevila se spása v podobě obětavé, laskavé a pokojné babičky, která naprosto převzala výchovu obou chlapců. Ta vlídná žena si nikdy nechtěla připustit, že spásný krok, který učinila, když se o chlapce začala starat, že právě tímto činem zachránila dva lidské životy. Musela by si tak zároveň přiznat, že svoji dceru nedokázala uchránit nejen od velkého světa, který ji tak intenzivně přitahoval, ale hlavně od alkoholu, který Danielovu matku zničil už dávno.

Danova máti se časem přeci jen vdala a povedlo se jí to přímo znamenitě. Oblastní ředitel jedné z českých pojištoven k ní pocítil silnou náklonnost na jednom z těch velkých metropolitních plesů, které město každý rok pořádá. Vzali se do půl roku a ředitel neváhal vynaložit nemalé peníze, jen aby byla Danova máma šťastná. Krásný atelier ve dvanáctém patře byl financován právě z peněz movitého otčíma. Tichá záplata na vzpomínku jednoho více propitého večera, kdy se Dan vrátil domů v nečekanou chvíli. Přišla obvyklá hádka mezi Danem a matkou, jenže tentokrát se hádali v kuchyni a stojan s noži byl až nebezpečně blízko. Rozšklebená jizva na levém stehně je nemilou připomínkou té noci. A atelier jako nový domov možná omluvou. Nebo jednoduše odstavným parkovištem nezdárného syna. Možná by se hodilo říci díky mami. Daniel však místo vděčného díku, když už klíče držel pevně ve své ruce, srze zuby procedil, že taková žena, jako je ona by si nikdy neměla dělat děti.

Uprostřed velké místnosti byly na zemi položené dvě matrace, potažené bílým froté prostěradlem Žanetiny mámy. V koutku s malou kuchyňskou linkou stály dvě dřevěné židle a zelená varná konvice. Nic jiného v bytě zatím nebylo. Pouze ty židle a provizorní postel, na které nyní leželi oni dva, pozorovali zažloutlý strop a mlčeli.
Dan Žanetě podal už skoro prázdnou lahev vodky. Zvedla se na lokty, uchopila lahev pravou rukou a vesele vykřikla: "Tak ať se ti tu krásně žije. Konečně máš domov." Poté se napila a tu hnusnou čirou tekutinu, která jí vůbec nechutnala a navíc zanechávala hořkou pachuť tvrdé reality v ústech, poslala zpátky svému majiteli.
"Žaneto, chci se s tebou pomilovat." Na odpověď nemusel čekat příliš dlouho. Sotva jeden hluboký nádech a tiché vydechnutí nosem.
"Hm, tak jo."
**************************************************




Jak bude příběh pokračovat? To záleží i na tobě. Hlasuj v anketě!
Anketu ukončím v neděli 1. května a ve čtvrtek 5. května se můžeš těšit na další kapitolu.

Anketa byla ukončena. Nejvíce hlasů získala třetí varianta = Žanetě začne naléhavě zvonit mobil a ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama