O chlupatých prasátkách

29. dubna 2016 v 9:00 | Luca |  Ze života
Příslib jarního počasí ve mně probudil chutě na výlety a nové zážitky. Jen růžovky je občas vstřebávají ještě ve snech a to se pak v noci budí a hulákají ze spánku něco o kole, bábovce, houpačce nebo o chlupatých prasátkách, se kterými se holčičky seznámily teprve nedávno. Získala jsem tak, ač zcela neplánovaně, novou páku na ty dvě malé nezbednice. Protože, když už kvílivá meluzína v komíně na zlobivky nezabírá, stačí říci, že se pojedeme podívat na prasátka.

foto: Jai79 / Pixabay


A to bylo tak.. Sobota jako malovaná. Jaro v rozpuku, teplé počasí nás lákalo do přírody. Nápad to byl skvělý, navštívíme lesní penzion, kde si růžovky můžou prohlédnout různá zvířátka ve výběhu, ale zároveň se pokochat i volně běhajícím prasetem Vaškem, který je pro penzion nejen maskotem, ale i takovým malým, objemem však obrovským, hlídačem. Nadšení z myšlenky bylo velké, skoro stejně tak jako Václav.
Přijeli jsme na místo a vyrazili směrem ke zvířátkům. Hned po pár krocích jsem si všimla, že růžovky začaly zpomalovat. Od auta vyběhly skoro tryskem, který se změnil v šouravou chůzi tři kroky za mnou. Kája už demonstrativně hučela, že dál nejde a svojí malou ručkou si zakrývala nosík. "To je hloznej smlad!" Viktorka byla stejného názoru. "Smedí, smedí!" Obě se sekly a řekly, že dál prostě nejdou. Malá chlupatá prasátka se spokojeně vrtěla v nánosech bláta a na růžovky otáčela svá špinavá záda. Kája, dítě až mimořádně čistotné, naprosto nechápala, jak se prasata můžou v tom blátě tak spokojeně plácat.
V první chvíli jsem z přístupu růžovek pocítila lehké zklamání a taky zděšení, že já, děvče s kořeny v Českomoravské Vysočině, si doma pěstuju dvě městské květinky.
"Jdeme na pivo!" zavelela jsem naší nafrněné výpravě. "A hlavně nikomu neříkejte, že jsme z Brna, nebo nám tu napaří vysokohorskou přirážku."
Tu druhou poznámku už růžovky neslyšely, protože se kvapně rozběhly k dětskému hřišti. Šla jsem pomalým krokem, dívala se na moje růžové holčičky a poťouchle se chichotala. U klouzačky se v celé své gigantické podobě na sluníčku nahříval Václav. Jen holky si ho ještě nevšimly. Tři, dva, jedna... Řev. Růžovky změnily směr o 180 stupňů a běžely zpátky ke mně takovou rychlostí jako by je honila minimálně Polednice. Křik doprovázející sprintový běh probral ze svého rozjímání i Vaška, který se, dost možná trochu znechuceně, odpotácel jinam. Zbytek odpoledne proběhl zcela v poklidu. Zvířata nás už nechtěla ani vidět, růžovky si spokojeně hrály na písku a moje pivo bylo výborné.
Od toho podařeného výletu u nás frčí hlášky typu "Smedíš jako chlupatý plase." a "Nezlob, nebo pojedeme za plasátkama."
Plánuju další výlet, tentokrát do zoo. Jen aby z toho růžovky neměly doživotní trauma ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 29. dubna 2016 v 12:36 | Reagovat

jé, čuník :-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 13:06 | Reagovat

Luciášku, jak se můžeš odtrhnout od takové knížky a vyrazit ven? S tím já mám problém, jak se začtu, nemůžu přestat.
A Řeka bohů je zrovna taková, do které se lze začíst fakt lehce :-)
Ale zas si vytvořit páku na holčičky, to asi stojí za to :-)
Hele, ta moje nejmladší ZOO nemá ráda. Odmala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama