Jak jsem se ztratila...

15. června 2016 v 17:55 | Luca |  Krátce / kvak a fňuk
... sama sobě.
Jak se taková věc může vůbec stát? Netuším, pořád nevím jak přesně se to přihodilo, ale jedno ráno jsem to prostě už nebyla já. Spíš lidská schránka přijímající signály okolního světa. Kafe mi chutnalo pořád stejně, mrkala jsem zrovna tak, ale najednou jako bych nemyslela. Nechtělo se mi vyvíjet nějakou další myšlenku, když ty tisíce předešlých stejně nikoho nezajímaly.


Inu, přiznám to, ač nerada, jako bych ani nikomu nechyběla. Jako by jim stačilo jen to informace přijímající, mrkající a lhostejně se usmívající tělo. Jenže já nechyběla ani sama sobě!
Zastavila jsem se, v tom životním kolotoči, rozhlížela se kolem a neviděla nic. Život okolo mě pokračoval dál, barevná světla vesele svítila pro všechny, kteří je chtěli vidět a já se po nekonečně dlouhé době zeptala sama sebe, jestli je i já chci vidět. Bylo to jako by mi někdo bodl adrenalin do srdce. Šíleně to zabolelo, pálivá bolest se rozlila do celého těla. Chvíli jsem myslela, že to neustojím, ale pak jsem se zahlédla. Vrátila jsem se k sobě. Ač trochu zhrzená, naštvaná, uražená, vrátila jsem se. Teď jsem ve fázi, kdy si na sebe zase trochu zvykám. Není to se mnou úplně jednoduché, ale jsem to já. Já, ta živá a opravdová, toužící po životě a všech jeho barvách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. června 2016 v 18:06 | Reagovat

Vzpomínám, jak se jednou ráno probudila já a vůbec jsem nechtěla. Chtěla jsem jen spát a když už to nešlo, tak ležet a koukat do stropu...

Luciášku, doufám, že se najdeš.
Co nejdřív :-)

2 K. K. | E-mail | Web | 15. června 2016 v 19:04 | Reagovat

Bude to lepší a lepší!

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 15. června 2016 v 19:57 | Reagovat

Tyhlety stavy taky občas mívám... Jakoby všechno proudilo jenom kolem mě...

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. června 2016 v 21:18 | Reagovat

a mně si tu chyběla i tvé myšlenky a hrozně jsem se těšila, že něco nového napíšeš a pořád jsem tu nakukovala..

takže jsem moc ráda, že jsi něco napsala

a takhle to mám občas taky, buď nejsem schopna dělat lautr nic, prostě nemůžu anebo dělám moc a pořád...do roztrhání

5 Luca Luca | E-mail | Web | 16. června 2016 v 8:13 | Reagovat

[1]: Já vím, občas se v tom vykoupe každý. Ještě, že jsem celkem dobrý plavec ;-)

[2]: Hledám cestu.. :-)

[3]: Ano, země se točí pořád stejně rychle. Někdy je osvobozující vědět, že se to kvůli jednomu člověku všechno nepos... ;-) Stejně tak je ale příjemný dostatečný pocit důležitosti.

[4]: Děkuju ti! Ani nevíš jak moc to pro mě znamená, číst tvoje slova. Moc si toho vážím! Můj dnešní pocit důležitosti vzrostl minimálně o 200% :-) Děkuju...

6 marie marie | 16. června 2016 v 11:10 | Reagovat

Lucie..Vím, že je to těžké najít zpět všechny Ty barvy Života..proto pomůžu jak budu moci..moc si Te važím a stojím při Tobě.. Marie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama