Měsíční svit nad Paříží

19. října 2016 v 10:24 | Luca
Kdybych si mohla vybrat, ve které době bych chtěla žít, nejspíš by to byla právě pro mě krásná, na povrchu uhlazená, leč v srdci divoká a vášnivá 20. léta. I proto jsou knihy, jejichž příběh probíhá v této době, mému srdci tolik blízké. Tentokrát jsem se začetla a během pár dnů doslova zhltla knihu Měsíční svit nad Paříží.

Nebudu tu vypisovat celý děj knihy. Raději bych se zaměřila na okamžiky, kterými se pro mě tato kniha stala lepší než průměrná. První, co mi bylo na příběhu sympatické, je fakt, že hlavní hrdinkou je dvacetiosmiletá Helena, stále svobodná žena, která i v tomto pokročilém věku (bez manžela, zavrhnuta anglickou společností) má svůj sen a nebojí se jej realizovat. Zapíše se proto na uměleckou školu v Paříži, kam se odstěhuje, z Londýna.

Žít život v poválečné Paříži je snem nejednoho člověka s uměleckou duší. Užívala jsem si procházky podél Seiny, poklidné pozdní obědy, u kterých nikdy nechybělo kvalitní víno, návštěvy v knihkupectví Shakespeare and Company, lekce malby, které vedl věčně nespokojený mistr Czerny. Dny strávené v atelieru, hry světla a tmy, tajemství noční Paříze a večírků. A pak jsem se osobně mohla seznámit s manželi Hemingwayovými a Fitzgeraldovými. Francis zrovna pracoval na Velkém Gatsbym a jeho žena Zelda věřila, že bude i tento román stejně tak úspěšný jako jeho dvě předešlé knihy. Kdyby jen Francis tušil... Možná by tolik nepil, možná by některé věci udělal jinak.

Měsíční svit nad Paříží je fiktivním příběhem mladé ženy, do nějž je propleteno mnoho skutečných reálií z doby ztracené generace. Je to o lásce k životu, k umění, o lásce ke krásným věcem, o lásce k muži a zejména o poznání, že nejdůležitější je milovat sebe sama. Pak člověk dokáže cokoliv.

Úžasné jsou také dva citáty, které jsou v knize napsány.
Nejlepší způsob, jak uskutečnit své sny, je probudit se. Paul Valéry

Nemáš někdy pocit, že život jde kolem a ty z něj nic nemáš? Uvědomuješ si, že už máš skoro polovičku života za sebou? Ernest Hemingway, Fiesta

A tím bych to celé ukončila. V knize jsem si našla svoji cestu a ta mě zavedla k mnoha myšlenkám. Nebylo to jen nudné čtení listu za listem. Potřebuji u knihy myslet. Teprve potom pro mě má kniha ten správný význam.


Oficiální anotace:
Jennifer Robsonová: Měsíční svit nad Paříží
Okouzlující milostný příběh z Města světel 20. let.
Píše se rok 1924 a do Paříže, vzpamatovávající se z hrůz první světové války, přijíždí mladá londýnská aristokratka Helena Montagu-Douglas-Parr. Osmadvacetiletá žena prožila nejen fatální onemocnění, ale i zrušení zasnoubení ze strany vyvoleného muže, což ji mezi urozenou anglickou společností naprosto znemožnilo. S povolením rodičů se zapisuje do ročního kurzu na pařížské výtvarné akademii a ubytovává se u své volnomyšlenkářské tety. Doufá, že v anonymním prostředí si oddechne od neustálých pomluv a že se jí podaří splnit si dětský sen - stát se malířkou.

Město, vstávající z popela jako bájný Fénix, však přináší daleko silnější zážitky. Helena je rychle vtažena do světa ztracené generace a v kruhu amerických krajanů se setkává s avantgardními malíři, spisovateli i žurnalisty. Mezi nimi potkává Sama Howarda, novináře, pracujícího pro Chicago Tribune. Inteligentní a vzdělaný Sam, válečný veterán s pohnutou minulostí, ji fascinuje víc než jakýkoliv jiný muž, kterého dosud potkala. Ze společenského hlediska je to však naprosto nevhodný partner. Helena si ovšem uvědomuje, že i ona se mění. Dobře vychovaná anglická dívka, kterou kdysi byla, svědomitá, poslušná a vědoma si svého společenského postavení, je navždy pryč. V tónech jazzové hudby zvolna odplouvá starý svět a Helena musí najít nový smysl života i místo, kam patří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 19. října 2016 v 10:34 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, taky mám ráda tuhle dobu. Takže dík za tip, mrknu u nás v knihovně..

2 morskavilaariela morskavilaariela | Web | 19. října 2016 v 11:22 | Reagovat

ahoj nasvštívyla bis prosým múj blogísek o mořských vílách? mislým si že je moc heskí!

3 Viki Viki | Web | 20. října 2016 v 16:25 | Reagovat

To vypadá na knihu, která má smysl....díky za podzimní tip!

4 blijanky blijanky | 22. října 2016 v 7:09 | Reagovat

[1]: Pokud máš ráda tuhle dobu, určitě se ti knížka bude líbit. Dobře se čte a konec, včetně dovětku jen doplní už tak zajímavý příběh :-)

[2]: Promiň, ale nemám ráda "blogísky" a vlastně nemám ráda ani mořské víly.

[3]: Snad si ji užiješ tak jako já :-)

5 Lenka Lenka | E-mail | 29. října 2016 v 12:43 | Reagovat

Díky za krásný popis knihy. Právě díky němu jsem si ji koupila a nelituju - za den jsem ji měla přečtenou, je krásná a možná díky ní začnu i malovat.

6 Luca Luca | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 9:56 | Reagovat

[5]: Tak to je krásné! Pokud jsem svým textem vzbudila chuť tvořit, je to pro mě to největší uznání. Děkuji. Ať se daří :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama